Proč nechodím do lékárny

10.02.2016 12:11

 

Když se mi narodilo první dítě, chodila jsem do lékárny pro spreje do nosu s mořskou vodou, něco na bolení hlavy, občas něco na spaní, výživu kloubů a vlákninu. Jako prevenci chřipky na zimu jsem pořídila homeopatika Oscillo. Fakt to fungovalo, chřipka nepřišla. :) K tomu jsem doma popíjela nejlepší Aloe Vera, co v ČR zatím je. Na zdraví a prevenci mi skutečně záleželo vždycky.

Za dva roky se mi narodila dvojčátka. Bylo to dost náročný a naše návštěvy v lékárně vzrostly na každotýdenní pravidelnost. Tatínek to vzal vždycky po cestě z práce, nechal tam průměrně 500 Kč a jel nás domů vysvobodit. Kromě toho jsem chodila k lékaři celostní medicíny nakupovat homeopatika, kolostrum, koloidní stříbro. Bachovy květové esence byly naprostou samozřejmostí. Děti měly téměř permanentně zelenou rýmu, stálé bronchitidy,  5-6 antibiotik za sezónu. Takhle jsme se vypořádávali s životními výzvami dva a půl roku. Do toho byla potřeba Vojtovka, kterou máme dodnes. (Zasvěcené maminky ví, o co jde.) Zkušenost s meningitidou způsobovala paniku při každé vyšší teplotě, která se objevila. No, a já jsem si tak zařídila objednávku na silný únavový syndrom a četnost mých migrén strašil i lékaře. Možná se v tom víc nebo docela hodně poznáváte. Nechápala jsem vůbec, proč nic z těch věcí, kterými se dopujeme, nezabírá. A poprvé v životě jsem vážně, ale opravdu vážně potřebovala, aby to fungovalo. Ty reklamy jsou vždycky tak krásný a pozitivní, že?  Prostě to nemělo konce, ze setrvačnosti jsem pořád „jela“, ale tělu se už moc nechtělo. Občas se totiž dostavilo naprosté fyzické ochromení bez možnosti chodit.  

Nebojte, je to happyend! Jinak bych to sem nepsala. (mrkám na vás s úsměvem)

Nevím, jak to napsat, aby to neznělo jako klišé. Ale to, co mě naprosto ohromilo, byla kniha o Ječmenu, kterou mi známá půjčila. Ano, kdo zná, tak přesně tahle firma, Green Ways, se svými zelenými produkty. Pamatuji si, jak sedím na sedačce, prohlížím ji a mám silný pocit, že to je ono. A to jsem do té doby žádná velká „bylinkářka“ nebyla. Byla jsem spíš na tu farmacii. Každopádně to byl pro mě životní mezník. Cítila jsem, že je to další naděje, já jsem se totiž vůbec nevzdávala! 

Ale nebyla to žádná hitparáda typu „ začali jíst zelený a byli hned zdraví a šťastní až do smrti“. Byla jsem odhodlaná nacpat do dětí cokoliv, protože ten stav byl nesnesitelný. Totální sociální izolace s bacilama, kdy začínající kašel nebo teplota vyvolával celorodinnou hromadnou depresi. :) Děti dostávaly ohromně vysoké dávky. Měla jsem na výběr, buď další antibiotika s neustálou hrozbou hospitalizace, nebo je dlouhodobě budu cpát zeleným. Teď se u toho směju, když to píšu, uběhly už tři roky, ale byl to mazec. Protože, pokud člověk chce něco velkého vyřešit, ty dávky musí být nějakou dobu fakt, ale fakt vysoký. Vytrvat a ptat se svých poradců, nechat si to vysvětlit a zargumentovat. Např. Jakto, že měly dvě z dětí první měsíc angínu? … Protože jsem samozřejmě očekávala, že budou zdravé, žejo. Naštěstí to, že druhou variantou byly jen antibiotika, mě přimělo to do nich i v noci nekompromisně ládovat. Myslím, že tohle je právě ta chvíle, kdy většina maminek, nebo i dospělých sama pro sebe, povolí a vzdají to, znejistí a uvěří, že to nezvládnou nebo že jim to nezabírá. Dojdou až k bráně a vzdají to těsně před ní. Tento stav u nás trval celý jeden rok. A vydržela jsem to, protože každá další následující nemoc měla o trochu mírnější projevy. Při takto vysokém dávkování potřebujete ovšem mít buď vynikající intuici nebo skvělého poradce na telefonu. Taková situace není „brnkačka“. Není radno podceňovat dlouhé horečky a nezlepšující se stavy. Sledovala jsem průběh teploty, stagnaci, pokles a tak.

Od chvíle, kdy děti začaly dostávat pravidelně Ječmen a Chlorellu GW, mělo jedno z dětí 1x antibiotika. A vysadili jsme léky na alergie a do této ambulance už ani chodit nepotřebujeme. Tím líp, děti to tam nebaví. :)

No, a to je ten důvod, proč do lékárny skoro nechodím. Jen pro spreje do nosu s Vincentkou a věrnostní kartu lékárny už fakt nevyužívám. Jsem za to vděčná!

Není to všelék, Vojtovku cvičíme dál, ale s takhle „nadopovaným“ tělem se rehabilituje jedna báseň. :)

Proč to sem všechno píšu tak otevřeně? Protože to má smysl. Kdyby to jen jedné mamince nebo i tatínkovi pomohlo ke kvalitnějšímu a důstojnějšímu životu, tak to má smysl. A jsem fakt ráda, že já jsem tuhle šanci dostala!

To víte, že jsem začala s firmou spolupracovat. Na českém trhu nejsou žádné jiné zelené potraviny této kvality a bezpečnosti. 

A přeji všem maminkám hodně sebedůvěry a odhodlání při podávání dětem. A pro ně samotné hodně sebelásky a sebedůležitosti, aby si zelené taky dávaly. Setkávám se hodně s tím, že to pořídí dětem a sobě nic. Není to dobrý vzor pro děti. Děti naopak ocení vaši dobrou náladu, energii a jiskru, která se vám v oku objeví. :) A věřte, že vaše děti si toho rozhodně všimnou.

 

Mějte se rádi a starejte se o sebe!

 

S láskou k dětem a jejich maminkám

Janča Ziková

 

P.S.: Kdysi jsem se chtěla stát lékárnicí. :)

 

Článek najdete i zde: http://janazikova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=494719

 

 

 

Diskusní téma: Proč nechodím do lékárny

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek